Reliéfy vybraných Astronomických snímků dne z roku 2020

Petr Dušek

Pozvánka na distribuovanou výstavu

Těžce zrakově postižení zájemci o astronomii a kosmonautiku se mohou zúčastnit představení vybraných „Astronomických snímků dne“ z roku 2020. Obrázků jsme zvolili dvanáct. Co měsíc, to jeden obrázek, jenž se stal základem pro vyhotovení nízkého reliéfu s pomocí 3D tisku. K dispozici tak je dvanáct reliéfů, z nichž si zájemce může vybrat dva – ty mu pošleme poštou na jeho adresu. Jakmile reliéfy zájemce obdrží, může se s námi domluvit a my mu obrázky představíme prostřednictvím vybraného internetového komunikátoru: Skype, WhatsApp, Google Meet atd.

Z kapacitních důvodů akce je limitovaná na prvních 10 zájemců. Po naplnění je pravděpodobné, že s odstupem času spustíme další registraci.

Jak se zúčastnit ve stručnosti:

• Cena: zdarma (počítaje v to i poštovné v rámci České republiky).
• Z níže uvedeného seznamu Astronomických snímků dne si vyber dva (viz pod nadpisem Seznam obrázků-reliéfů, z něhož můžeš vybírat).
• Na e-mailovou adresu petr.dusek@nesmir.cz napiš následující informace:
  • které dva reliéfy si přeješ, abychom ti poslali poštou,
  • tvou poštovní adresu.
• Poté, co ti reliéfy doručí pošta, nám napiš e-mail, jestli se s námi chceš (ale nemusíš, záleží na tobě) domluvit na termínu půlhodinové online prezentace nad tebou zvolenými reliéfy. Společně vybereme vhodný termín.
• Ve vybraný termín se s tebou spojíme a představíme ti obrázek-reliéf a vše, co s ním souvisí.

Astronomický snímek dne (APOD – Astronomy Picture of the Day)

Reliéfy, s nimiž se zájemci mohou hmatově seznámit, jsme vytvářeli podle fascinujícího projektu s názvem Astronomický snímek dne. Astronomický snímek dne je projekt NASA (V USA Národní úřad pro letectví a vesmír) a Michiganské technologické univerzity, který „Každý den představuje jiný obrázek nebo snímek našeho fascinujícího vesmíru spolu se stručným vysvětlením od profesionálního astronoma.“ ¹, přičemž obvykle se obrázky a popisky – prezentované na webu APOD (Astronomy Picture of the Day) – vztahují k nějaké aktuální astronomické události. Může se jednat například o snímky ve viditelném spektru světla, ale i v neviditelných vlnových délkách či zobrazované ve falešných barvách. Nezřídka se objeví videozáznamy, animace či různá umělecká pojetí s astronomickým motivem. První Astronomický snímek dne se na webu objevil dne 16. června 1995, takže od té doby se jich v archivu APOD nastřádalo již docela hodně.

Doporučené weby:

• Web projektu: APOD – Astronomy Picture of the Day.
• Česká verze projektu, které se věnuje Josef Chlachula z České astronomické společnosti.

Seznam obrázků-reliéfů, z něhož můžeš vybírat

Můžeš vybírat ze seznamu, jenž i svými názvy vychází z webu České astronomické společnosti². Za seznamem následují jednotlivé fotografie s jejich popisem:

• Kvadrantidy přes Orion (20. leden 2020).
• Krajina jižního Měsíce (6. února 2020) – vedle nízkého reliéfu bude dodán také vyšší reliéf části Měsíce.
• Stopy hvězd nad Ragusou (28. březen 2020).
• Čerstvé tygří pruhy na Saturnovu Enceladu (27. duben 2020).
• Valles Marineris: Velký kaňon na Marsu (24. květen 2020).
• Start SpaceX Demo-2 (13. června 2020).
• Utváření prachového ohonu komety CG (12. červenec 2020) – vedle nízkého reliéfu bude dodán také model komety.
• Srpek Saturnu (8. srpen) – vedle nízkého reliéfu bude dodán také model planety Saturn.
• Filamenty ve Smyčce v Labuti (28. září 2020)
• Kupa galaxií v Panně (10. říjen 2020).
• Stopa startu posádky Crew 1 (19. listopad 2020)
• Geminidy nad observatoří Xinglong (13. prosince 2020).

Kvadrantidy přes Orion (20. leden 2020)

Popis fotografie: Barevná kompozitní pozemská astrofotografie noční krajiny. Horní tří čtvrtinu snímku tvoří hvězdná obloha s Mléčnou dráhou a několika výraznými hvězdami a značným množstvím nevýrazných hvězd. Odshora dolů pod mírným úhlem směrem doprava je zachyceno 13 světelných čar (stop meteorů), převážně kratších – výjimku tvoří jedna vpravo, která zabírá čtvrtinu obrázku. Hvězdné obloze vévodí několik výrazných hvězd typické pro souhvězdí Orion: (nohy) v souhvězdí nejjasnější Rigel, slabší Saiph, (ramena) Betelgeuse, Bellatrix, (hlava) Heka s dvěma slabšími hvězdami, (pás) Alnitak, Alnilam a Mintaka, (luk a meč) několik dalších slabších hvězd. Mezi hvězdami jako malá skvrnka je rozeznatelná Velká mlhovina v Orionu. Spodní čtvrtina snímku – zobrazuje zasněženou a zalesněnou krajinu, zcela dole zasněženou stráň.

Stručné vysvětlení: „Proč jsou ty stopy meteorů téměř rovnoběžné? Protože všechny pocházejí ze stejného vesmírného tělesa a dají se vysledovat do jediného směru na obloze: do radiantu meteorického roje Kvadrantid. Jméno radiantu pochází od starého souhvězdí Zedního kvadrantu (Quadrans Muralis), odtud název Kvadrantidy, ale když Mezinárodní astronomická unie v roce 1922 stanovila seznam moderních souhvězdí, tak se toto souhvězdí do seznamu nedostalo. I když meteory vylétají ze souhvězdí Pastýře (Bootes), tak staré jméno radiantu zůstalo. Ať je už jméno jakékoliv, tak se Země vždycky v lednu dostane do proudu prachu a drobných kousků, které se pak v zemské atmosféře rozžhaví a zazáří jako meteory. Tento kompozitní snímek byl pořízen 4. ledna s malebnou zasněženou krajinou na Slovensku v popředí a hloubková expozice zvýraznila souhvězdí Orion v pozadí. Červená hvězda Betelgeuse je neobvykle slabá, a astronomové už několik měsíců sledují, jak slábne.“ ³

Fotografie Kvadrantidy přes Orion s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Petr Horálek

Krajina jižního Měsíce (6. února 2020)

Popis fotografie: Černobílá astrofotografie, pořízená ze Země, zachycující sice malou část měsíčního disku, ale zabírajícího poměrnou část obrázku. Okraj Měsíce je znát především v pravé horní části snímku, kde jej odděluje černá tma. Měsíc je pokryt množstvím větších či menších impaktních kráterů.

Stručné vysvětlení: „Nahoře tohoto podrobného teleskopického pohledu je jižní pól Měsíce. Pohled přes drsnou jižní lunární vrchovinu byl pořízen z jižní Kalifornie na planetě Zemi. Při fázi Měsíce ve třetí čtvrti se lunární terminátor, hranice stínu zapadajícího slunce, přibližuje zleva. Zhuštěná perspektiva dodává dojem hustého pole kráterů a krátery samotné činí blíže k lunárnímu okraji oválnějšími. Vlevo dole od středu je kráter Tycho o průměru 85 kilometrů s ostrými stěnami. Centrální vrchol mladého kráteru Tycho je stále ještě ve slunečním světle, ale už vrhá přes dno kráteru dlouhý stín. Velký výrazný kráter na jih (nahoře) od Tycho je Clavius. Při průměru kolem 231 kilometrů jsou jeho stěny a dno posety menšími, mladšími, překryvnými impaktními krátery. Hory viditelné u lunárního okraje nahoře se zvedají až do výše 6 kilometrů nad okolní terén.“ ⁴

Fotografie Krajina jižního Měsíce s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Tom Glenn

Stopy hvězd nad Ragusou (28. březen 2020)

Popis fotografie: Barevná kompozitní pozemská astrofotografie, panoráma města – v horní tři čtvrtině zobrazující více či méně jasné hvězdy v podobě přibližně stovek kruhových čar se společným středem. Dolní čtvrtinu obrázku zabírá rozsvícené město Ragusa, respektive pohled nejen na mnoho převážně mírně šikmých až plochých (výjimečně více šikmých) střech domů, ale v mnoha případech i na boční strany domů s okny, balkóny, dveřmi, anténami, … Na fotografii lze rozeznat čtyři slabší světelné čáry zřejmě po vzlétajícím letadle.

Stručné vysvětlení: „Hvězdy i v dnešních těžkých časech tvoří za noci svoje stopy. Tento obraz noční oblohy, který sleduje kruhové dráhy hvězd, vznikl 14. března kombinací celkem 230 15-ti sekundových expozic. Kamera stála na stativu izolované terasy poblíž centra města italského města Ragusa na Sicílii. Noční obloha se sdílí kolem dokola otáčející se planety. Ta malá jasná stopa téměř v centru soustředných nebeských oblouků je hvězda Polaris, neboli Severka, přítelkyně navigátorů a astrofotografů.“ ⁵

Fotografie Stopy hvězd nad Ragusou s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Gianni Tumino

Čerstvé tygří pruhy na Saturnovu Enceladu (27. duben 2020)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie pořízená v kosmickém prostoru planetární sondou Cassini zobrazuje Saturnův měsíc Enceladus jako celek – byť na fotografii je kotouč Encelada ze spodní strany oříznut temným stínem. V okolí měsíce je černý vesmír. Na snímku je povrch Encelada převážně bílý; řídce pokryt modro-zelnými pruhy – výrazněji na levé straně kotouče; zvláště ve spodní pravé části se nalézají impaktní krátery.

Stručné vysvětlení: „Jak se lidstvo poprvé dozví o mimozemském životě? Jednou možností je najít ho pod ledovým povrchem Saturnova měsíce Enceladus. Důvodem, proč si myslet, že tam může život existovat, jsou ty dlouhé útvary přezdívané tygří pruhy, o kterých je známo, že z vnitřku měsíce do vesmíru vyvrhují led. Tyto praskliny v povrchu vytvářejí oblaka jemných ledových částic nad jižním pólem měsíce a dávají vzniknout Saturnovu záhadnému prstenci E. Důkaz pro to přišel z kosmické sondy Cassini, která od roku 2004 do roku 2017 obíhala Saturn. Na snímku s vysokým rozlišením je zde vidět Enceladus při blízkém průletu. Neobvyklé tygří pruhy na povrchu jsou vidět ve falešné modré barvě. Proč je Enceladus aktivní zůstává záhadou, protože zhruba stejně velký sousední Mimas se jeví docela mrtvý. Nedávná analýza vyvržených zrn ledu poskytla důkazy, že se uvnitř Enceladu nacházejí složité organické molekuly. Tyto velké, a na uhlík bohaté molekuly podporují, ale nedokazují myšlenku, že by oceány pod povrchem Enceladu mohly obsahovat život. Dalším měsícem ve Sluneční soustavě, který by mohl obsahovat podpovrchový život, je Europa.“ ⁶

Fotografie Čerstvé tygří pruhy na Saturnovu Enceladu s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: NASA, ESA, JPL, SSI, Cassini Imaging Team

Valles Marineris: Velký kaňon na Marsu (24. květen 2020)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie pořízená v kosmickém prostoru družicí Viking Orbiter zobrazuje planetu Mars jako celek – uprostřed kotouče Marsu je široký pruh Valles Marineris táhnoucí se převážně horizontálně zprava mírně nahoru přes střed až do tří čtvrtiny levé poloviny kotouče. Průměr marsovského kotouče na fotografii odpovídá stranám fotografie. V okolí měsíce je temný vesmír. Povrch Marsu je převážně bledě oranžový; kaňon Valles Marineris na snímku je – podobně jako mnoho jiných marsovských útvarů – tmavě šedý. V horní polovině vlevo se nalézají dvě hnědé skvrny.

Stručné vysvětlení: „Největší kaňon ve Sluneční soustavě vyřezává na povrchu Marsu široký pruh. Toto velké údolí se jmenuje Valles Marineris, táhne se přes 3000 kilometrů, je až 600 kilometrů široké a zařezává se až 8 kilometrů hluboko. Pro srovnání, pozemský Velký kaňon v Arizoně ve Spojených Státech má délku 800 kilometrů, šířku 30 kilometrů a hloubku 1,8 kilometrů. Původ Valles Marineris zůstává neznámý, ale přední hypotéza praví, že začal před miliardami let jako prasklina v chládnoucí planetě. V kaňonu bylo rozpoznáno několik geologických procesů. Mozaika, na kterou se díváte, byla vytvořena z více než 100 snímků Marsu, které pořídily družice Viking Orbiter v letech 1970-tých.“ ⁷

Fotografiie Valles Marineris: Velký kaňon na Marsu s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: NASA, USGS, Viking Project.

Start SpaceX Demo-2 (13. června 2020)

Popis fotografie: Černobílá kreativní pozemská fotografie oblačné krajiny (černobílý snímek digitální kamerou v blízké infračervené oblasti) – Kennedyho kosmického střediska. V horní polovině snímku raketa Falcon 9 letí nahoru. Rozeznatelná je raketa následovaná o něco delšími plameny a zplodinami. Oblaka zplodin po startu obklopují rampu, jež se nalézá ve spodní části obrázku – pod již letící raketou. Hlavní scéna je situována na levou polovinu fotografie, pravé vévodí pláž, moře, oblačná obloha.

Stručné vysvětlení: „Na snímku startovacího komplexu 39A Kennedyho kosmického střediska jsou mraky bílé, ale obloha je temná. Denní obloha vypadá tak dramaticky zčásti proto, protože je zachycená na černobílém snímku digitální kamerou v blízké infračervené oblasti. Snímek byl pořízen v sobotu 30. května v 15:22 východoamerického letního času a start, při které raketa Falcon 9 vynášela kosmickou loď Crew Dragon na nízkou oběžnou dráhu Země, byl také dramatický. Jednalo se totiž o první start s posádkou z území Spojených Států od skončení programu raketoplánů v roce 2011 a na palubě byli kosmonauté Robert Behnken a Douglas Hurley. První stupeň rakety Falcon 9 několik minut po startu přistál na autonomním lodním dronu OCISLY (Of Course I Still Love You – Samozřejmě že tě stále miluji), který trpělivě čekal u pobřeží Floridy. Oba kosmonauté svoji loď pilotovali k připojení k modulu Harmony Mezinárodní kosmické stanice a k tomu úspěšně došlo v neděli 31. května v 10:16 východoamerického letního času.“ ⁸

Fotografie Start SpaceX Demo-2 s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: NASA/Joel Kowsky.

Utváření prachového ohonu komety CG (12. červenec 2020)

Popis fotografie: Černobílá astrofotografie pořízená v kosmickém prostoru sondou Rosetta zobrazuje část komety CG. V okolí komety je černý vesmír. Kometu na obrázku tvoří dva nepravidelné laloky spojené zúženým místem – každý lalok zabírá značnou část horní či spodní části obrázku (spodní je částečně mimo záběr). Zejména na levé straně horního laloku a mezi laloky je zachycen z komety unikající prach a plyn.

Stručné vysvětlení: „Jaký je původ kometárních ohonů? Na jádru komet nejsou zřejmá žádná místa, odkud by vyvěraly výtrysky, které by vytvářely kometární ohony. Jeden z nejlepších snímků vznikajících výtrysků je vidět na snímku, který v roce 2015 pořídila kosmická sonda organizace ESA Rosetta, která od roku 2014 do roku 2016 obíhala kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko (kometa CG). Na snímku jsou vidět vlečky plynu a prachu, které unikají z četných míst z jádra komety CG, když se přibližovala ke Slunci a zahřívala se. Kometa má dva výrazné laloky, větší měří asi 4 kilometry a menší o rozměru asi 2,5 kilometru je k němu připojen úzkým krkem. Analýzy ukazují, že k vypařování musí docházet pod povrchem komety, aby se mohly vytvořit výtrysky prachu a ledu, které pak vidíme vyvěrat přes povrch. Kometa CG (též známá jako kometa 67P) ztrácí výtrysky asi jeden metr poloměru na každé 6,44 roků dlouhé orbitě kolem Slunce, což je rychlost, která ji za pouhých několik tisíc let zcela zničí. Sonda Rosetta svoji misi ukončila v roce 2016 řízeným dopadem na kometu GC.“ ⁹

Fotografie Utváření prachového ohonu komety CG s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: ESA, Rosetta, NAVCAM.

Srpek Saturnu (8. srpen)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie pořízená v kosmickém prostoru sondou Cassini zobrazuje planetu Saturn jako celek. Snímku dominuje srpek planety s osvětlenou levou stranou, na níž se však promítá stín prstence (složeného z mnoha dílčích prstenců) obepínajícího Saturn v jedné rovině jeho rovníku. Prstenec je zachycen ze strany a mírně shora. Planeta na pravou stranu prstence vrhá stín. Planeta s prstenci je obklopena černým vesmírem.

Stručné vysvětlení: „Saturn při pohledu ze Země nikdy neukáže fázi srpku. Ovšem při pohledu z kosmické sondy tato majestátní obří planeta pouze slunečním světlem ozářený díl ukázat může. Snímek srpku Saturnu v přirozených barvách pořídila v roce 2007 kosmická sonda Cassini. Zachycuje Saturnovy prstence ze strany prstenců opačné od Slunce, z neosvětlené strany, což je další pohled ze Země nespatřitelný. Jsou vidět jemné barvy oblačných pásů, komplexních stínů prstenců na planetě a stínu planety na prstencích. Jako body světla jsou vidět měsíce Mimas na 2. hodině a Janus na 4. hodině, ale skutečnou výzvou je najít Pandoru (8. hodin). Ze Země je disk Saturnu nyní vidět téměř plný a na opačné straně od Slunce. Saturn spolu se sousední obří planetou Jupiter vychází časně večer.“ ¹⁰

Fotografie Srpek Saturnu s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: NASA, ESA, SSI, Cassini Imaging Team.

Filamenty ve Smyčce v Labuti (28. září 2020)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie pořízená v kosmickém prostoru Hubbleovým kosmickým dalekohledem zobrazuje část okraje mlhoviny NGC 6960/95 (též označované Smyčka v Labuti). Na černém pozadí, vertikálně uprostřed, z levé na pravou stranu obrázku se line propletenec mlhavých oranžových strun, na pravé straně o něco výše než na levé. Obrázek je poset desítkami hvězd různých jasností.

Stručné vysvětlení: „Co se nachází na okraji expandující supernovy? Stužky rázových vln mezihvězdného plynu vypadají jemně a delikátně a jsou součástí rázové vlny na expandujícím okraji bouřlivé hvězdné exploze, která mohla být v poslední době ledové před asi 20 000 lety lidmi snadno viditelná. Snímek pořídil Hubblův kosmický dalekohled a je na něm podrobný záběr vnějšího okraje zbytků supernovy známé jako Smyčka v Labuti nebo též Závojová mlhovina. Filamentární fronta rázové vlny se na snímku pohybuje vzhůru rychlostí asi 170 kilometrů za sekundu a přitom září světlem emitovaných atomů excitovaného vodíku. Astrometrická družice Gaia nedávno změřila vzdálenosti ke hvězdám, o kterých se předpokládá, že se Smyčkou v Labuti interagují na 2400 světelných let. Celá Smyčka v Labuti na obloze zabírá 6 úplňků, což odpovídá asi 130 světelným rokům a její část se dá vidět i malým dalekohledem v souhvězdí Labuti (Cygnus).“ ¹¹

Fotografie Filamenty ve Smyčce v Labuti s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: ESA/Hubble & NASA, W. Blair.

Kupa galaxií v Panně (10. říjen 2020)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie pořízená ze Země zobrazuje Kupu galaxií v Panně. Na černém pozadí je mnoho (odhadem stovky) více či méně jasných mlhavých obláčků a bodů. Čtyři výraznější, většího průměru: kousek napravo od středu obrázku je M86, pod M86 mírně vpravo M84, nad M86 mírně vlevo dvojice NGC 4438 s NGC 4435 a od M86 dále napravo je M87 (poznámka: Písmeno M značí objekty podle Messierova katalogu, NGC je zkratkou pro New General Catalogue).

Stručné vysvětlení: „Hloubkové teleskopické pole posévají galaxie z Kupy v Panně. Kosmická scéna zabírá na obloze asi tři úplňky a byla zachycena nedaleko města Jalisco v Mexiku na planetě Zemi. Kupa galaxií v Panně je vzdálená asi 50 miliónů světelných let a je nejbližší velkou kupou galaxií od naší vlastní Místní kupy galaxií. Výrazné jsou zde jasné eliptické galaxie v Panně z Messierova katalogu M87 vlevo nahoře a M84 a M86 (odspodu nahoru) dole a vpravo od středu. M84 a M86 jsou součástí Markarianova řetězce, vizuálně vertikálně seřazených galaxií na pravé straně snímku. Uprostřed řetězce je interagující pár galaxií NGC 4438 a NGC 4435, které někteří označují jako Markarianovy oči. Kupě v Panně pochopitelně dominuje obří eliptická galaxie M87. Hostí superhmotnou černou díru, což je vůbec první černá díra, kterou kdy zobrazil Dalekohled horizontu událostí.“ ¹²

Fotografie Kupa galaxií v Panně s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Fernando Pena.

Stopa startu posádky Crew 1 (19. listopad 2020)

Popis fotografie: Barevná pozemská fotografie zachycující odlet rakety Crew 1 již za tmy. Jasně oranžová oblouková čára zanechaná raketou se vertikálně táhne přes celé horní tří čtvrtiny obrázku. V třetí čtvrtině obrázku odshora je zobrazeno převážně horizontálně se rozléhající přístaviště s přibližně 20 sloupovými osvětleními, dvěma přístavními jeřáby, za nimiž se nalézají přepravní kontejnery. Spodní čtvrtinu snímku zabírá vodní hladina, v níž se odráží světelná stopa rakety a světla z přístaviště.

Stručné vysvětlení: „Minulou neděli v 19:27 východoamerického času zamířila raketa SpaceX Falcon 9 po oblouku do podvečerní oblohy, aby během pár okamžiků opustila planetu Zemi. Tato expozice o délce 3 minuty 20 sekund sleduje stopu startu nad startovacím komplexem 39A Kennedyho střediska vesmírných letů. Raketa vynesla při prvním komerčním letu kosmické lodi s posádkou s certifikací NASA 4 kosmonauty k Mezinárodní kosmické stanici. O den později v pondělí 16. listopadu se kosmická loď Crew Dragon nazvaná Resilience (Odolnost) spojila s touto orbitální základnou. Kosmonauté posádky Crew-1 po skončení svého šestiměsíčního pobytu na ISS tuto loď opět použijí k návratu na Zemi. První stupeň rakety Falcon 9 se 9 minut po startu vrátil zpět na Zemi a přistál v Atlantském oceánu na autonomním lodním dronu JRTI (Just Read The Instructions).“ ¹³

Fotografie Stopa startu posádky Crew 1 s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Jen Scott

Geminidy nad observatoří Xinglong (13. prosince 2020)

Popis fotografie: Barevná astrofotografie noční krajiny. Horní tří čtvrtinu snímku tvoří hvězdná obloha s několika výraznými hvězdami a značným množstvím málo výrazných hvězd. Téměř v levém horním rohu fotografie je poloha souhvězdí Blíženců (Gemini). O něco výše, ale v pravém rohu se nalézá souhvězdí Orion. Pod Orionem v necelé polovině fotografie je výrazně zářící hvězda Sírius. Od souhvězdí Blíženců do okolí se táhnou desítky různě jasných a různě dlouhých světelných čár – stop meteorů. Vedle Síria je stopa jasnějšího bolidu. Spodní čtvrtinu snímku tvoří pohled na observatoř Xinglong a kopcovitou krajinu.

Stručné vysvětlení: „Odkud pocházejí Geminidy? Co se týká směru na obloze, kousky hornin velikosti zrníček písku z meteorického roje Geminid se zdají vylétat ze souhvězdí Blíženců (Gemini), jak demonstruje tento krásný snímek. Co se mateřského tělesa týká, tak dráhy ve Sluneční soustavě ukazují na planetku 3200 Phaethon, ale tento výsledek je poněkud záhadou, protože tento neobvyklý objekt většinou spí. Možná, že 3200 Phaethon prochází většími událostmi s uvolňováním prachu o nichž nevíme. Při vyvrcholení meteorického roje Geminid v roce 2015 bylo nad observatoří Xinglong v Číně zachyceno více než 50 meteorů včetně jasného bolidu. Geminidy jsou v prosinci jedním z nejlépe předvídatelných a aktivních rojů. Letošní Geminidy vyvrcholí dnes v noci a měly by se dát zvlášť dobře pozorovat, neboť Měsíc blízko novu vyjde až před úsvitem, takže oblohu moc neozáří.“ ¹⁴

Fotografie Geminidy nad observatoří Xinglong s vyšším rozlišením (formát JPG).

Autor fotografie: Steed Yu.

Podporovatelé akce

Akce vznikla za přispění Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška a Fondu Kaufland. Aktivita probíhá jako součást projektu Inkluzivní vzdělávání: zajištění účasti osob se zdravotním postižením na neformálním vzdělávání dospělých (IEDA), na kterém se podílí Středisko Teiresiás MU; úsilím Odborné skupiny pro bezbariérovou astronomii a kosmonautiku České astronomické společnosti.

Distribuovaná výstava Astronomických snímků dne z roku 2020 je jednou z akcí Agory 2021, reliéfy budou k prohlédnutí na některé z následujících prezenčních běhů konference Agora.

Seznam použitých zdrojů

1. Chlachula, J. Astronomický snímek dne [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/
2. Nemiroff R., Bonnell J. Astronomy Picture of the Day [online]. [cit. 2021-02-20]. NASA. Dostupné z: https://apod.nasa.gov/apod/
3. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 20. leden 2020 | Kvadrantidy přes Orion [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200120.html. Originál: APOD – Quadrantid Meteors through Orion
4. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 06. únor 2020 | Krajina jižního Měsíce [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z https://www.astro.cz/apod/ap200206.html. Originál: APOD – Southern Moonscape
5. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 28. březen 2020 | Stopy hvězd nad Ragusou [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200328.html. Originál: APOD – Stars Trail over Ragusa
6. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 27. duben 2020 | Čerstvé tygří pruhy na Saturnovu Enceladu [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200427.html. Originálu: APOD – Fresh Tiger Stripes on Saturn’s Enceladus
7. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 24. květen 2020 | Valles Marineris: Velký kaňon na Marsu [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200524.html. Originál: APOD – Valles Marineris: The Grand Canyon of Mars
8. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 13. červen 2020 | Start SpaceX Demo-2 [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200613.html. Originál: APOD – SpaceX Demo-2 Launch
9.  Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 12. červenec 2020 | Utváření prachového ohonu komety CG [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200712.html. Originál: APOD – Comet CG Creates Its Dust Tail
10. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 08. srpen 2020 | Srpek Saturnu [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200808.html. Originál: APOD – Crescent Saturn
11. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 28. září 2020 | Filamenty ve Smyčce v Labuti [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap200928.html. Originál: APOD – Filaments of the Cygnus Loop
12. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 10. říjen 2020 | Kupa galaxií v Panně [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap201010.html. Originál: APOD – Virgo Cluster Galaxies
13. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 19. listopad 2020 | Stopa startu posádky Crew 1 [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné z: https://www.astro.cz/apod/ap201119.html. Originál: APOD – Crew-1 Mission Launch Streak
14. Chlachula, J. Astronomický snímek dne (APOD) – 13. prosinec 2020 | Geminidy nad observatoří Xinglong [online]. [cit. 2021-02-16]. Česká astronomická společnost. Dostupné: z https://www.astro.cz/apod/ap201213.html. Originál: APOD – Geminid Meteors over Xinglong Observatory