Náramek Sunu Band – 1. část

Náramek Sunu Band je inteligentní produkt, který mohou využívat zrakově postižení při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Pracuje na principu echolokace a rozšířené reality.

Náramek svým vzhledem připomíná chytré hodinky. Je schopen upozornit toho, kdo náramek nosí, na překážky v okolí – a to echolokací a vibracemi. Proto jej mohou zrakově postižení využívat ve známém i méně známém prostoru. Kromě navigačních funkcí umí náramek ještě vyhledat telefon, když jej odložíme a nevíme kde. Dále umí připomenout událost, nastavit budík či sdělit aktuální čas.

Sunu Band je tedy třeba propojit pomocí Bluetooth s chytrým telefonem na platformě iOS či Android. Když uživatel stáhne aplikaci k tomuto náramku určenou, tak pak lze s pomůckou komunikovat i hlasovými příkazy.

Náramek pak tedy zvládne navigovat na vybraná místa či hledat cíle, na které potřebujeme dojít.

Náramek tvoří dotykový panel a dvě boční hardwarová tlačítka – ovládá se tedy pomocí snadno naučitelných gest. V náramku je baterie, je tedy třeba ho dobíjet podobně jako mobilní telefon, když jej aktivně používáme.

Echolokace v náramku – vysílá vysokofrekvenční zvukové vlny v podobě elektronických impulsů (ultrazvuk). Vlny se odrážejí od překážek a vytváří ozvěnu, zvukový odraz pak v náramku je vnímán jako vibrace v něm. Pomocí vibrací se pak orientujeme v prostoru – čím jsou vibrace silnější, tím je překážka blíže. Vibrace slabší označují vzdalující se překážku.

Sunu Band je klasifikován jako elektronická orientační pomůcka a je možno na jeho pořízení žádat o příspěvek na zvláštní pomůcku na příslušném Úřadu práce. Náramek stojí 10 500 Kč a dodavatelskou firmou je GiebHelp.

Orientovat se s náramkem vyžaduje nácvik a trpělivost ke zvyknutí si na princip vibrací. Náramek Sunu Band by mohl tedy uživatelům sloužit jako příjemný doplněk k bílé holi. Tento typ pomůcky jistě není využitelný pro každého, kdo se pohybuje samostatně. Proto je žádoucí si před zakoupením či pořízením pomůcku osobně odzkoušet.

Po obecném úvodu se konečně dostávám k detailnímu popisu pomůcky. Měla jsem možnost náramek podrobně vyzkoušet, prohlédnout si ho, a tak si o něm udělat detailní představu. Moje postřehy, zkušenosti a dojmy přináší následující text.

Měla jsem možnost rozbalit zcela nové balení náramku. Náramek je dodáván v papírové krabičce s nápisem Sunu. Balení je minimalistické a vcelku elegantní. Když balení otevřeme, pak uvnitř najdeme samotný náramek, kabel na dobíjení produktu. Na jednom konci má kabel microUSB, na druhém konci USB klasické. Je tam i návod ve španělštině (náramek dodává mexická firma), je zde letáček také v angličtině, kde je citát od Helen Keller, který je v Braillově bodovém písmu: „Život je buď odvážné dobrodružství nebo nic.“

Popišme si nyní vzhled náramku. Sunu připomíná vzhled chytrých hodinek. Náramek je celý černý, opět vzhled je nevtíravý a minimalistický. Na zápěstí se uchycuje pomocí silikonového pásku, který má dostatek dírek, takže ho zapnou jak velmi štíhlé dámské ruce, tak i pánové se širším zápěstím. Dominantní částí náramku je dotykový panel obdélníkového tvaru. Na jednom konci tohoto panelu je kovový válec, na jehož vrchní části je kovová mřížka. Jedná se o senzor sonaru. Tento vysílač vysílá do okolí ultrazvukové vlny. Ty se odráží od překážek a nositel náramku je pak vnímá jako vibrace v náramku, je to tzv. echolokace.

Plochá část panelu je dotyková. Tento panel se využívá k ovládání náramku. Na boku panelu jsou dvě tlačítka – blíže k sonaru je tlačítko vroubkované, nad tím pak máme tlačítko hladké. Ze spodu náramku, na části, co máme na ruce, je vstup pro microUSB, a tedy místo, kam se připojí kabel pro nabíjení.

Po vybalení náramku je třeba produkt nabít. Zasunutí do otvoru pro microUSB je snadné a kabel pěkně zapadne. Můžeme náramek nabíjet připojením do USB k PC či připojením do síťového adaptéru, ten však v balení není. Po chvíli Sunu zavibruje, dá tak najevo, že nabíjení bylo zahájeno. Náramek se nabíjí cca 3 hodiny.

Náramek lze nosit na obou rukou. Je třeba ho na ruku připnout tak, aby válec se sonarem směřoval k palci. Doporučuje se nosit náramek na druhé ruce, než máte bílou hůl – prostě na ruce, která není stále v pohybu. Pro milovníky chytrých hodinek, jako jsem já, lze mít na ruce jak Sunu, tak i Apple Watch, ale není to moc komfortní. Doporučuji zvolit vždy jen jednu variantu.

Tlačítka na náramku

Domů – je tlačítko blíže k sonaru a je vroubkované, uvedeme jím náramek do pohotovostního režimu, ale také ukončíme všechny aktuální akce. Také lze pomocí něj vyhledat mobilní telefon, o kterém nevíme, kde nám leží. Tato funkce funguje velmi pěkně – telefon vydává zřetelný zvuk, nebo vibruje, záleží, v jakém ho máte režimu. Pomocí tlačítka Domů se dostaneme také do menu náramku – zde je kompas, kde jsem, místa, moje oblíbené či pouliční ukazatel.

Navigace – je hladké tlačítko nad tlačítkem Domů, aktivujeme s ním funkce sonaru a detekce překážek. Díky síle vibrací lze poznat vzdálenost a přítomnost překážek. Čím je překážka blíže, jsou vibrace rychlejší a silnější.

Náramek má dva režimy sonaru – vnitřní a vnější. Tedy lze využít jak v interiérech, tak i na procházkách venku. Sonar detekuje překážky až do vzdálenosti 5 metrů. Přepínání mezi vnitřním a vnějším sonarem je jednoduché a funguje velmi dobře.

Nastavení sonaru:

  1. vnitřní režim sonaru – dovede najít otevřené dveře, průchody – využijeme v interiérech.
  2. venkovní režim – najde keře, plůtky – hodí se do města, parku aj.

Náramek lze spárovat s aplikací Sunu, kdy dostane mnohem více funkcí. Některé z nich fungují pouze s aplikací v mobilním telefonu. Aplikace je přístupná na iOS i Android. Pro efektivní využití všech dostupných funkcí, včetně aktualizace firmware, je lepší mít k dispozici mobilním telefon s aplikací k náramku.

Pokud bychom aplikaci neměli, tak např. čas náramku by byl v americké formátu, nepůjdou hlasová oznámení, tudíž se člověk musí spolehnout pouze na vibrace, nepůjde aktualizovat systém náramku, nepůjde nastavit parametry funkcí dle vašich potřeb.

Co se týče mých poznatků, tak náramek funguje vcelku dobře, i když některé funkce mi zůstaly utajeny. Buď jsem nepochopila popis, kterým se mají aktivovat, či již aktuálně nefungují. Hlavní funkce, což je detekce překážek, funguje, ať venku či uvnitř. Co se týče toho, zda lze poznat a uvědomit si překážku, tak to je už velmi individuální.

Pro někoho může být neustálá vibrace rušivá, nezvládne vyhodnotit informaci z náramku a ještě informace, které dostává z bílé hole. Určitě práce s náramkem vyžaduje nácvik, a hlavně uvědomění si vibrací – jejich sílu a intenzitu. Nejprve bych doporučila zkoušet si vnímání na překážkách, o kterých víme, kde jsou a jak jsou od vás vzdáleny, abyste si mohli spojit vzdálenost se sílou vibrace.

V interiérech mi vibrace přišly spíše rušivé, jelikož interiér není vždy tak velký otevřený prostor, aby náramek přestal vibrovat. Takže vibruje stále, jen je třeba rozlišit, co vám daná síla vibrace chce říct a v tom se zorientovat. Tím však nechci říct, že by to nefungovalo, ono to funguje, jen si chce najít v tom systém.

Venku je náramek schopný najít i poměrně malou překážku jako je malý plůtek kolem malé zahrádky na trávníku. Avšak nevím, k čemu mi tato informace je, když si držím směr podél vodící linie, a plůtek mi v mé cestě vůbec nebrání. V tomto případě je pro mě informace spíše redundantní než užitečná.

Závěrem je pro mě náramek milý doplněk k bílé holi, kterou však v žádném případě nenahradí. Jestli ho potřebujete, tak myslím, že nikoli. Může však být pro vás milou libůstkou při vaší prostorové orientaci. Za mě bych ho doporučila asi spíše těm, kteří jsou v samostatném pohybu zběhlejší a mohou si na trase dovolit prozkoumávat překážky, které náramek hlásí, aniž by se na trase ztratili a zamotali.

Zmiňovala jsem se, že k náramku je aplikace, která rozšiřuje funkce náramku. O mobilní aplikaci k Sunu si povíme zase někdy příště v samostatném příspěvku.

Pokračování najdete v článku Náramek Sunu Band – 2. část.


Článek Náramek Sunu Band – 1. část vyšel původně na webu Blindička.com.



EcholokaceNáramekSunu Band


Linda Albrechtová
Jmenuji se Linda Albrechtová. Jsem od narození prakticky nevidomá, a tak využívám aktivně různé asistivní technologie od základní školy. Jsem absolvent Západočeské univerzity. Pracuji v plzeňském krajském středisku Tyfloservisu, předávám klientům své zkušenosti se zrakovým hendikepem, vyučuji obsluhu kompenzačních pomůcek.