Nastavení JAWS aneb pojďme se v tom konečně vyznat
Odečítač obrazovky, jehož první verze pro Windows byla vypuštěna v roce 1995, prošel za těch takřka 28 let někdy bouřlivým, jindy evolučním vývojem. V zápase s komerčními konkurenty se mu však daří držet na špici pelotonu. Někteří „soupeři“ odpadli, jiní je však na štěstí vystřídali. Konkurence je zdravá i v tomto prostředí.
Dlouholetý vývoj s sebou přináší pozitiva například v podobě vybroušeného ergonomického ovládání, které kopírují i ostatní odečítače obrazovky, neměnnost základních principů a podobně. Díky dlouhému vývoji si samozřejmě nese i negativní vlivy například pro začátečníka v podobě méně přehledných nabídek a nastavení.
Právě nastavení a snaze vyznat se jejich principům a možnostem se bude věnovat tento článek.
Centrum nastavení versus Rychlá nastavení
Pomineme-li základní nastavení ovlivňující volby jako spouštění JAWS, rozložení klávesnice, které braillský displej bude využíván jako výchozí, jež najdeme v menu JAWS v podmenu Nastavení, jsou v JAWS k dispozici dva nástroje, kterými jeho chování ovlivňujeme nejčastěji. Těmi jsou – jak říká nadpis této kapitoly: Centrum nastavení a Rychlá nastavení.
Co mají společného? Můžeme jimi ovlivnit jeho chování pro konkrétní aplikaci. Tím však do určité míry společné znaky, kromě podobnosti prostředí, končí.
Rychlé volby
Rychlými volbami (JAWSKey + V) můžeme ovlivňovat pouze chování v aktuální aplikaci, případně pro konkrétní dokument.
Pro podporované aplikace jsou kromě obecné nabídky voleb k dispozici specifické volby související právě s touto aplikací. Ve Word tak můžeme například ovlivnit informování o změně stylu, ohlašování záhlaví a zápatí stránek či nastavit čtení názvů sloupců a řádků v tabulce.
V Rychlých volbách můžeme ovlivnit platnost provedené změny. JAWS si změnu bude pamatovat do další změny vybrané volby, do svého vypnutí nebo do přepnutí okna. Pokud provedeme změnu související s otevřeným dokumentem, volba se vždy uloží.
Centrum nastavení
Centrum nastavení umožňuje provádět změny nejen pro aktuální aplikaci (JAWSKey + 6), ale i s globálním dosahem na další aplikace a systém (JAWSKey + 6, CTRL + SHIFT + D či menu JAWS / Nástroje / Centrum nastavení).
Ať už vyvoláme Centrum nastavení pro konkrétní aplikaci či pro změnu výchozího nastavení (všechny aplikace), je nabídka voleb stejná a ve většině případů aplikovatelná pro libovolnou aplikaci. Nejsou zde volby, které by se týkaly pouze jediné aplikace. K tomu právě slouží Rychlá nastavení.
Ač některé volby mají Rychlá nastavení i Centrum nastavení společné (například volba pro změnu odezvy klávesnice), je takových voleb minimum. Nástroje se tak převážně možnostmi nepřekrývají. Centrum nastavení provedené volby po potvrzení ukládá vždy. Neumožňuje nastavit jejich platnost.
Princip ukládání a načítání změn
JAWS veškeré provedené změny ukládá do takzvaných konfiguračních souborů. Ty mají různé přípony (podle typu obsažených údajů). Běžná nastavení provedená ve výše uvedených nástrojích jsou uložena v souborech s příponou JCF (JAWS Configuration File).
Změny pro konkrétní aplikace se ukládají do souborů pojmenovaných dle aplikace. Pro Poznámkový blok je to tak „notepad“, pro Kalkulačku „calc”, pro Word „winword“ apod. Nejedná se o název, který je vidět v jejím titulku, ale o název programového souboru, který spouštíme obvykle zástupcem z plochy či nabídky Start.
Rychlé volby i Centrum nastavení se o tyto soubory dělí: ukládají do nich oba.
- Provede-li se změna v Rychlých volbách v Poznámkovém bloku, je uložena do souboru „notepad.jcf“. Tento soubor pro uložení svých změn využije i Centrum nastavení.
- Provedeme-li změnu v Centru nastavení pro výchozí soubor (pro všechny aplikace), je změna uložena do souboru „default.jcf“.
Pokud provedeme změnu pro konkrétní aplikaci, platí jen pro ni. Pokud změnu provedeme pro výchozí soubor (všechny aplikace), platí pro všechny aplikace, kromě těch, které mají danou volbu již uloženou v konfiguračním souboru pro danou aplikaci se změnou.
Bude-li JAWS například pro Poznámkový blok nastaven tak, že má číst při čtení veškerá interpunkční znaménka, může být v default.jcf nastaveno cokoli, protože JAWS se bude pro Poznámkový blok řídit tím, co je nastaveno v notepad.jcf. Čili nastavení pro konkrétní aplikaci má vždy přednost před výchozím nastavením (pro všechny aplikace).
JAWS tato nastavení ukládá do tzv. Složky s uživatelským nastavením. Ta je umístěna ve složce s daty ostatních aplikací přihlášeného uživatele.
Budou-li tak v systému dva uživatelé JAWS a každý bude mít svůj účet, mohou si upravovat JAWS, aniž by ovlivňovali nastavení dalšího uživatele.
Složka s uživatelským nastavením je po čerstvé instalaci nové verze JAWS v podstatě prázdná. V tom se liší od tzv. Složky se sdíleným nastavením. Z té JAWS čerpá veškeré základní nastavení pro podporované aplikace, operační systém a výchozí stav všech voleb. Tato složka je plná konfiguračních souborů, jednak pro konkrétní aplikace, jednak obsahuje i výchozí default.jcf. Obsah sdílené složky uživatel běžně nijak nemění.
Provázanost je tedy poměrně složitá. JAWS při spuštění aplikace zjišťuje, zda pro ni má v uživatelské složce konfigurační soubor, pokud ano, načte z něj volby změněné oproti výchozímu stavu. Pak překontroluje, zda má v uživatelské složce výchozí soubor „default.jcf“ a zda tu jsou uloženy změny, které ovlivní spuštěnou aplikaci. A zbytek voleb se řídí konfiguračními soubory ze sdílené složky (pro spuštěnou aplikaci a „default.jcf“).
Pracujeme s nástroji pro nastavení
Teorie tu bylo víc než dost, ale snad pomůže k pochopení, jak Rychlá nastavení a Centrum nastavení vlastně fungují. Nástroje jsou si hodně podobné, ale ne zcela, proto si je popíšeme každý zvlášť.
Rychlá nastavení
Nejrychlejším způsobem, jak je vyvolat, je stisk JAWSKey + V. JAWS ohlásí, že bylo vyvoláno dialogové okno s nastavením pro aplikaci, ve které jsme zkratku stiskli, například „Rychlá nastavení – Word, dialog“. Následuje informace o aktivním prvku, což je editační pole pro vyhledávání voleb. Těch je zde tolik, že pokud víme – nebo alespoň tušíme, co chceme změnit, je nejjednodušší zadání příslušného sousloví, slova či jen jeho části.
Stiskem tabulátoru přecházíme do stromového seznamu obsahujícího všechny volby, které zde máme k dispozici. Díky jednotlivým větvím jsou členěny do skupin, a ty případně v dalších úrovních do podřazených podskupin.
Ne každému musí být smysl zvolené volby a jejích parametrů jasný, proto je každá z nich popsána v poli dostupném po dalším stisku tabulátoru.
Strom s volbami je ve výchozím stavu rozbalený. To může být užitečné, když určitou volbu hledáme pomocí počátečního písmene. Je-li však přítomno voleb hodně a my chceme přejít na konkrétní, o které víme, kde je umístěna, může se hodit sbalení všech větví, což urychlí procházení všemi volbami. K tomu slouží zaškrtávací pole dostupné po dalším stisku tabulátoru „Rozbalit stromový seznam“.
Posledním prvkem dialogu Rychlých nastavení je tlačítko „OK“, kterým změny potvrdíme. Chceme-li z Rychlých voleb odejít bez aplikování změn, stiskneme ESCAPE.
Strom s volbami
Je-li strom rozbalený, můžeme šipkou dolů a nahoru procházet všemi volbami bez ohledu na jednotlivé úrovně (skupiny voleb). O změně úrovně nás JAWS samozřejmě informuje. Máme tak přehled nad strukturou jednotlivých možností. Pro urychlení nalezení lze stisknout (i opakovaně) počáteční písmeno názvu dané volby či skupiny voleb. Fokus bude po stisku vždy umístěn na tu, která tímto písmenem začíná.
Chceme-li určitou skupinu voleb sbalit, aby nám například její jednotlivé možnosti nepřekážely, provedeme to standardně šipkou vlevo a naopak větev rozbalíme šipkou vpravo. Má-li JAWS pro danou aplikaci vlastní volby, je skupina umístěna ve stromu jako první, například „nastavení aplikace Word“. Pokud žádné vlastní volby neobsahuje, je první skupinou „Dotykový kurzor“.
Naopak poslední skupinou jsou „Poslední změněná nastavení“. Ta může obsahovat až 25 voleb, které jsme naposled změnili. To nám může urychlit jejich nalezení. Obvykle se v Rychlých nastaveních setkáme s dvěma typy položek. Jedny jsou dvoustavové (zaškrtnuto/nezaškrtnuto) nebo s možností volit mezi více parametry. Změnu stavu však v obou případech provádíme stejně, stiskem mezerníku. Změna je v obou případech cyklická.
Pokud nenastala určitá situace, nelze parametry některých voleb měnit. Například pokud nestojíme v tabulce, nelze nastavit, co má být považováno za její záhlaví. O této situaci nás JAWS informuje. Jak bylo v předešlé kapitole zmíněno, můžeme u rychlých voleb určovat, jak si má JAWS změnu zapamatovat. Stačí na vybrané volbě vyvolat kontextové menu a vybrat, zda se má uložit, zda si ji má JAWS pamatovat do svého ukončení či do přepnutí do jiného okna.
Hledání volby
Pro některé aplikace jsou k dispozici desítky voleb a tak je místo zdlouhavého procházení jejich stromem mnohem rychlejší použít vyhledávání. Jak již bylo zmíněno, stačí do příslušného pole zadat název volby či jeho část. JAWS při stisku jednotlivých písmen filtruje volby, které zadaným znakům odpovídají. Při každém stisku ohlásí, kolik voleb aktuálně odpovídá. Stiskneme-li například ve Word v poli písmeno „k“, může se ozvat: „Komentáře, poznámky pod čarou a vysvětlivky, 1 z 13 Výsledky hledání“. Chceme-li změnit odezvu klávesnice, stiskneme další písmeno „l“ a ozve se: „Navigační horké klávesy, 1 z 5 Výsledky hledání“. Výběr už se zúžil ze třinácti na pět voleb. Můžeme sice zadávat další písmena ze slova „klávesnice“, ale takových voleb bude víc, zadáváním si tedy již výběr neurychlíme. Proto šipkou dolů přejdeme do odpovídajících výsledků. Tou také výsledky projdeme a mezerníkem změníme vybranou na požadovaný parametr. Můžeme pak přejít na tlačítko OK a potvrdit ho nebo si potvrzení urychlit stiskem ENTER. Tím zároveň přejdeme na danou volbu ve stromu. Dalším stiskem ENTER Rychlé volby uzavřeme.
JAWS nás u každé z vyhledaných voleb informuje, z jaké skupiny pochází: „Odezva klávesnice, znaky, Úpravy textu“. Víme tedy, že je odezva klávesnice nastavena na „znaky“ a že pochází ze skupiny „Úpravy textu“.
Pokud bychom chtěli z nějakého důvodu z výsledků přejít na danou volbu ve stromovém seznamu, stačí na ni vyvolat kontextové menu a zvolit „Přejít na nastavení ve stromovém seznamu“.
Centrum nastavení
Nejrychlejším způsobem, jak ho vyvolat, je stisk JAWSKey + 6 (ž). JAWS ohlásí, že bylo vyvoláno dialogové okno s nastavením pro aplikaci, ve které jsme zkratku stiskli, například „WORD – Centrum nastavení JAWS dialog“.
Zatímco Rychlými volbami měníme vždy jen nastavení pro aplikaci, ze které jsme je vyvolali, v Centru nastavení můžeme volit, pro jakou aplikaci chceme změny provést. Po stisku JAWSKey + 6 je však načten konfigurační soubor pro aplikaci, ve které jsme ji stiskli. Chceme-li měnit nastavení pro jinou, slouží k tomu rozbalovací seznam „Aplikace“, ke kterému se nejrychleji z vyhledávacího pole dostaneme stiskem SHIFT + TAB. Zde vybíráme konfigurační soubory pro aplikace, pro které již existují. Stačí tedy vybrat požadovanou aplikaci a pustit se do úprav. Chceme-li provádět úpravy platné obecně, zvolíme zde „Výchozí (všechny aplikace)“. Načtení výchozího (default.jcf) souboru můžeme ovšem urychlit stiskem zkratky CTRL + SHIFT + D, aniž by bylo potřeba přecházet do rozbalovacího seznamu „Aplikace“ a zde cokoli vybírat.
Pokud jsme JAWSKey + 6 stiskli v aplikaci, pro kterou dosud konfigurační soubor neexistoval, po provedení jakékoli změny a potvrzení, se automaticky vytvoří ve složce s uživatelským nastavením.
V čem dalším se práce s Centrem nastavení liší?
- Po vyvolání jsou ve stromu jednotlivé skupiny sbalené.
- U voleb nelze nastavit jejich platnost. Vše se hned ukládá.
- Některé volby zde mohou vyvolávat i dialogová okna. Poznáme je podle standardních třech teček za názvem, např. „Upravit schémata…“.
- Dialog obsahuje tlačítko „Storno“ pro zrušení dialogu.
Správa nastavení
Pokud jste si pro určitou aplikaci nastavení vychytali ke své spokojenosti a rádi byste stejné používali i na jiném počítači či ho chtěli někomu nabídnout, není nic lehčího, než si požadované konfigurační soubory z Uživatelské složky zkopírovat. Dalším důvodem, proč do složky vstupovat, může být opačná situace, tedy v momentě, kdy se vám podařilo nastavení natolik rozházet, že chcete začít znovu. Pak stačí daný soubor odstranit.
A jak se do uživatelské složky dostat nejsnadněji? Ano, můžeme procházet strukturou složek na systémovém disku, zapínat zobrazování skrytých souborů a složek apod., ale proč, když stačí vstoupit do menu JAWS stiskem JAWSKey + J, zvolit nabídku Nástroje a zde aktivovat „Složka s příslušenstvím“. Přejdeme na složku „Složka s uživatelským nastavením“ a po jejím aktivování jsme již v cíli.
Pokud stojíte o zálohu všech vašich nastavení, není třeba ručně vykopírovat obsah složky. Vstupte do menu JAWS, zvolte Nástroje, Import/Export nastavení, zvolte „Exportovat…“. Lze provést zálohu veškerých nastavení, případně můžeme volit, co přesně má být zálohováno. Pro opačný postup samozřejmě zvolíme „importovat…“.
Pokud instalujete nové verze JAWS, nemusíte se o přenos nastavení starat. JAWS vám vždy migraci nastavení při instalaci/aktualizaci ze starších verzí nabídne.
Závěr
Chápu, že se ne každý uživatel odvážně vrhá do úprav nastavení JAWS. Ve chvíli, kdy používají tak silný nástroj, je však velká škoda jeho potenciál nevyužívat. I proto doufám, že tento článek ty méně odvážné přinejmenším postrčí k tomu, aby si možnosti prohlédli, případně zkusili některé změnit dle svých preferencí. Nebojte se toho. I když něco pokazíte, máte vždy k dispozici při nejmenším lektory z TyfloCenter, ze Střediska Dědina či ze SONS, kteří vám rádi pomohou.
