Linux pro nevidomé – Úvod

Hned na začátku bych se vás rád na něco zeptal. Co si jako první vybavíte, když se řekne Linux? Máte? Já si představím obrazovku, po které běží na černém pozadí řádky bílého textu a za ní sedícího člověka, který čeká, až se objeví to, co hledá.

A u představování ještě chvilku zůstaneme. Rád bych vám v tomto volném seriálu představil operační systém Linux a především možnosti, které nabízí nevidomým uživatelům. V prvním díle bych rád nastínil, co dnes vlastně nevidomý s Linuxem může a nemůže dělat a proč je to zajímavá alternativa k ostatním operačním systémům. V dalších dílech bychom se pak podívali na konkrétní možnosti, jak si Linux vyzkoušet a jak s ním pracovat.

Co to je?

Linux je operační systém, podobně jako Windows, Android či další. Vznikl v roce 1991 a jeho zakladatelem je Linus Torvalds. V dnešní době má opravdu široké využití. Používá se na osobních počítačích, serverech, superpočítačích, mobilních telefonech a najdete jej i v různých malých a chytrých zařízeních, jako jsou třeba chytré hodinky nebo televize. Základem operačního systému Android je jádro Linuxu.

Podíl Linuxu na stolních počítačích a noteboocích je celkem nízký – pohybuje se mezi jedním a třemi procenty. Určitě to ale neznamená, že by byl Linux pro počítače nevhodný. Naopak díky své nenáročnosti může běžet i na relativně starém hardwaru, který už pro ostatní operační systémy nemá dostatečný výkon.

Ještě na začátku vysvětlím rozdíl mezi Linuxem a linuxovou distribucí, protože s těmito pojmy se budeme dále často setkávat. Linux jako takový je vlastně označení pro jádro operačního systému, které samo o sobě vlastně nic moc neumí, ale je velice důležité. Jádro se stará o komunikaci s hardwarem a o takové ty interní věci, které uživatel zaznamená většinou jen v případě, že se něco pokazí. No a když se k jádru přidají další programy, vznikne linuxová distribuce. Distribucí je velké množství. Některé se specializují na servery a většinou vůbec neobsahují grafické rozhraní. Některé se zaměřují na běžné počítače a notebooky – ty nás budou nejvíce zajímat. Pak jsou tu různé distribuce třeba pro roboty, domácí kina a podobně.

Výhody a nevýhody

Linux je velice flexibilní systém. Díky tomu, jak je celý ekosystém kolem Linuxu postavený, si můžete skoro všechno přizpůsobit. Můžete jej používat čistě skrze příkazový řádek. Nebo můžete používat plnohodnotné grafické rozhraní se vším, co k němu patří. A nebo si můžete vzít trochu od obou zmíněných možností – na základní úkony používat příkazový řádek a náročnější grafickou aplikaci používat třeba jen na prohlížení internetu či práci s textem.

Další výhodou Linuxu je určitě jeho cena. Naprostá většina Linuxových distribucí je k dostání zcela zdarma. Jediné, za co zaplatíte, je jedno prázdné CD či DVD, které použijete při instalaci.

Když už mluvíme o instalaci, tak spoustu linuxových distribucí umožňuje provézt celou instalaci s použitím odečítače obrazovky. Myslím, že to u jiných operačních systémů zatím není úplně běžné. S tím je spojena další zajímavá funkce, kterou poskytuje mnoho distribucí. Některé se dají spustit v tzv. live režimu. Znamená to, že se celý systém spustí přímo z CD, DVD nebo USB disku a běží jen v operační paměti počítače. Při tom jej ale můžete úplně normálně používat. Přináší to velkou výhodu – můžete si celý systém bezpečně osahat bez toho, abyste sahali na disky vašeho počítače. Pokud v live režimu provedete jakékoli změny a nedotknou se disků ve vašem počítači, tak po restartu se zase všechno vrátí do počátečního stavu.

V neposlední řadě vnímám jako výhodu existenci spousty různých aplikací, které se dají ovládat jen z příkazového řádku a mají tím pádem čistě textový výstup. A nemyslím tím jen nějaké čtení souborů, ale i aplikace jako poštovní klient, instant messenger nebo RSS čtečka.

Nic ale není černobílé a i Linux má své nevýhody. Pravdou je, že se při používání Linuxu čas od času stane, že je potřeba něco někde upravit, aby vše fungovalo tak jak má. Většinou se jedná o přidání či úpravu několika řádků v jednom z mnoha konfiguračních souborů. takhle to zní docela nezajímavě, ale občas to může docela zazlobit. Dobrá zpráva je, že převážnou většinu problémů, na které narazíte, už někdo vyřešil před vámi.

Další nevýhoda se týká přímo nás. I když má Linux přístupnost na velice solidní úrovni, stále se najdou místa, kde má rezervy. Je to dáno tím, že jej používá méně uživatelů a tak některé funkce, na které jsme zvyklí z jiných systémů, se do Linuxu propracovávají pomaleji. Budu o tom mluvit podrobněji dále.

Linux a nevidomí

Jak jsem psal výše, existují dvě možnosti, jak s Linuxem pracovat. První možnost je pracovat se systémem skrze příkazovou řádku neboli terminál. Tento způsob má tu výhodu, že veškerý výstup je vyjádřen textově a není tedy problém pro odečítač jej přečíst. Nevýhodou je, že taková práce bývá o něco náročnější a vyžaduje dobrou znalost aplikace, kterou hodláte použít. Nehledě na to, že třeba prohlížení moderních webových stránek nelze skrze terminál dost dobře realizovat.

Druhou možností je použití nějakého desktopového prostředí. Desktopové prostředí je vlastně to, co znáte například z Windows – plocha, nabídky, panely, okna s aplikacemi, dialogy… V dnešní době je na výběr hned několik desktopových prostředí, které jsou pro nevidomého uživatele přístupné. Je to především prostředí Gnome, dále trochu odlehčené prostředí Mate a konečně prostředí Unity, které se ale již nebude dále vyvíjet.

Já osobně jsem zvolil takový kompromis. Používám desktopové prostředí Gnome. V něm spouštím grafické aplikace jako je prohlížeč Firefox, emailový klient Thunderbird, kancelářský balík Libreoffice atd. A zároveň mám v podstatě pořád otevřené jedno okno s příkazovou řádkou, kde provádím úkoly, pro které mi příjde textový výstup jednodušší. Jedná se třeba o aktualizaci systému, správu vzdálených zařízení, prohledávání souborů nebo práci se specializovanými bezpečnostními nástroji.

I když Linux může na první pohled působit trochu exoticky, tak práce s desktopovým prostředím nepřináší nic převratného ani nového. Linux má svůj odečítač, který se jmenuje Orca. Orca pracuje se všemi třemi výše zmíněnými prostředími. Existují pak ještě dva odečítače zaměřené přímo na práci s terminálem – Speakup a Fenrir. Jim se ale v tomto článku věnovat nebudu. Desktopová prostředí zpravidla obsahují také aplikace pro zvětšování obrazovky, ale vzhledem k tomu, že jsem nevidomý, vám v tomto směru nepodám bližší informace. Uživatelé braillských řádků nemusí být zklamáni, ty jsou v Linuxu velmi dobře podporovány.

Co s tím můžu dělat?

Když zapnu počítač, zadám heslo k rozšifrování svého disku a přihlásím se, tak jako první mě přivítá prázdná plocha prostředí Gnome. Odvykl jsem si používat ikony, nicméně tato možnost tu stále zůstává. Aplikace spouštím většinou tak, že podržím klávesu Super (většinou ta s logem Windows) a stisknu jednu z číselných kláves 1 až 9. Pokud hledám nějakou jinou aplikaci, stisknu klávesu Super a zadám několik prvních písmen z názvu aplikace. Pomocí šipek ji vyberu a klávesou Enter spustím.

Jako první většinou spouštím webový prohlížeč Firefox a hned potom emailový klient Thunderbird. Do třetice spouštím okno s terminálem, kde pak můžu pracovat s textovými programi. A pak se přepínám na další plochu. Ano, čtete správně, virtuální plochy jsou v Linuxu běžné již mnoho let. Já mám nastaveny čtyři plochy uspořádané do čtverce a každou mám vyhrazenou pro určitou činnost.

Na jiné ploše tedy spouštím aplikaci Pidgin, což je univerzální instant messenger. Přirovnal bych jej třeba k Mirandě pro Windows. Momentálně jej používám pro komunikaci přes Facebook, Jabber, ICQ, IRC a Skype. Dále se přepínám na třetí plochu, kde spouštím správce souborů SpaceFM-NG. Je to velice šikovný správce souborů, kde se dá nastavit spoustu klávesových zkratek a můžete v něm pracovat až se čtyřmi panely. Na čtvrtou plochu si přesouvám jedno okno prohlížeče Firefox, ve kterém mám otevřené webové rozhraní k přehrávači Iris. Tento přehrávač běží na mém počítači a je připojen k různým hudebním službám jako Spotify, Archive.org či Youtube a umožňuje celkem pohodlně z těchto zdrojů přehrávat hudbu.

Dál už záleží, co se zrovna chystám dělat. Pro práci s textem používám kancelářský balík Libreoffice, který znáte i ze systému Windows. V práci či ve škole poměrně často programuji a používám prostředí Eclipse. Je to trochu těžkopádné, ale velice rozsáhlé prostředí, které podporuje mnoho programovacích jazyků a programátorům nabízí poměrně slušnou paletu nástrojů. Pro rychlé prohlížení textových souborů používám program Leafpad a nebo o něco pokročilejší Medit, který podporuje více otevřených souborů vedle sebe, záložky atd.

Pro přehrávání hudby používám přehrávač Audacious, který podporuje velké množství formátů a obsahuje zajímavé zásuvné moduly. Pro úpravu zvuku používám program Audacity, který určitě někteří z vás znají z jiných operačních systémů. Bohužel musím uznat, že verze pro Linux není tak dobře přístupná, jako verze pro Windows. Používat se ale určitě dá. Aplikace Soundconverter je tu zase na konverzi mezi rozličnými zvukovými formáty.

Když si chci přehrát nějaké video, použiji aplikaci Videa, která je integrována v prostředí Gnome. Pro sledování online obsahu doporučuji multimediální centrum Kodi, které má dokonce svůj vlastní odečítač a umí toho mnohem víc, než jen přehrávat videa. Za zmínku stojí ještě aplikace Avidemux, která krom editace videa nabízí možnost extrakce zvukových stop. A možná se někomu bude hodit aplikace Handbrake, která umí extrahovat video či audio z DVD.

V práci velice často potřebuji pracovat se vzdálenými počítači se systémem Windows. Na to se hodí program Remmina, který se umí připojit na vzdálené počítače přes různé protokoly. Podporuje také přenos zvuku, takže pokud máte na cílovém počítači nainstalovaný hlasový výstup, můžete jej na dálku bez problému používat.

I když se považuju za "Linuxáka", občas se bez Windows neobejdu. Proto je mám nainstalované ve virtuálním počítači. Pro Linux existuje hned několik nástrojů (VMWare Player, Virtualbox, Qemu) a všechny jsou dobře přístupné.

A aplikací je samozřejmě mnohem a mnohem víc, ale jejich výčet by vydal na samostatný článek. Pokud by vás zajímalo, jestli lze v Linuxu provádět nějakou konkrétní činnost, zeptejte se v komentářích.

Kde to trochu skřípe?

Nic není jenom růžové a Linux není výjimkou. Jsou věci, ve kterých Linux za ostatními systémy trochu zaostává. První věcí jsou hlasové syntézy. My češi a případně slováci máme v tomto větší smůlu než ostatní. Nejpoužívanější hlasová syntéza pro Linux je momentálně Espeak, či jeho odvozená verze Espeak-NG. Kdo Espeak znáte, tak mi potvrdíte, že to není nejpříjemnější hlas na planetě. Alternativ moc není a buď jsou již příliš staré (Festival, Epos) a nebo vyžadují neustálé připojení k internetu (Google TTS).

Dalším problémem je práce s PDF soubory. Existuje prohlížeč PDF souborů nazvaný Evince, ale nepracuje se s ním příliš dobře. Pro zběžné pročtení souboru to postačí, ale při složitějším pohybu v textu nastávají problémy. Já to zatím řeším tak, že si PDF soubory převádím do prostého textu a dál s nimi pracuji v libovolném textovém editoru.

Pokud rádi používáte Skype, může to být na Linuxu trochu problém. Oficiální klient pro Linux sice existuje, ale je založen na webových technologiích a v dohledné době to nevypadá, že by se stal přístupným pro odečítač Orca. Existuje starší klient, který je přístupný relativně dobře, ale Microsoft v blízké době plánuje ukončit jeho podporu a program přestane fungovat. Pokud vám ale postačí chat, tak nezoufejte, existuje doplněk pro komunikátor Pidgin, který to obstará.

K počítačům patří neodmyslitelně také hry. Her pro systém Windows jsou desítky. Na Linuxu takový výběr mít nebudete, ale přece jen existují. Namátkou zmíním strategii SoundRTS, online hry RS Games či Access Invaders. A protože v Linuxu má pořád textová konzole velké slovo, tak existuje spoustu interpretů pro textové hry. Bohužel je jich většina v angličtině.

Poslední problém, který zmíním, je stále méně častý, ale přesto mi příjde správné vás na něj upozornit. Může se stát, že se setkáte s hardwarem, se kterým Linux nebude umět správně pracovat, nebo s ním nebude pracovat vůbec. Jedná se ale o krajní případy, jako jsou herní ovladače. Já jsem se setkal i se scannerem, který s Linuxem nepracuje. Bohužel to není problém Linuxu samotného, ale problém výrobců hardwaru, kteří pro něj neposkytli ovladače.

Kde to vyzkouším?

Pokud vás Linux zaujal, jsem tomu velmi rád. V následujícím dílu bych se zaměřil na konkrétní Linuxovou distribuci. Nechci vás ale nechat čekat a tak jich tu pár zmíním. V zásadě existují dva druhi distribucí – speciálně upravené pro zrakově postižené, a pak distribuce obyčejné, které ale umožňují jednoduché spuštění asistivního software.

První speciální distribucí je Vinux. Ten je založen na distribuci Ubuntu 14.04, což je dva roky stará distribuce. Myslím, že tato distribuce je dobrý startovní bod pro nováčky, protože je opravdu dobře vyladěná. Nevýhodou je, že je založena na relativně staré distribuci a občas to může přinášet problémy. Nový software totiž někdy řeší i problémy s přístupností.

Druhou distribucí je Sonar GNU Linux. Tato distribuce se vyvíjela velice slibně, ale momentálně je její stav trochu nejistý. Pokud vše dopadne dobře, bude založena na novějších distribucích než Vinux a doporučuji sledovat blog.

Třetí speciální distribucí je Talking Arch. Tuto distribuci ale mohu doporučit jen pokročilým uživatelům. Je založena na distribuci Arch Linux, která je sice velmi přizpůsobitelná, ale ne úplně uživatelsky přívětivá, zvláště při instalaci.

Mezi klasické distribuce, které nabízejí snadné spuštění odečítače, patří Ubuntu, Debian, Fedora a Paldo.

Doporučuji vám si o distribucích něco přečíst a případně se přihlásit do emailových konferencí, zejména těch pro Vinux a Sonar. Rádi vám tam zodpoví další otázky a popíšou své zkušenosti s různými distribucemi.

V příštím díle seriálu bychom se na jednu takovou distribuci podívali podrobněji. Kterou? To je zatím překvapení.



Linux


Vojtěch Polášek
Vojtěch Polášek
Jmenuji se Vojtěch Polášek a jsem nevidomý. Momentálně studuji navazující magisterské studium na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v oboru Bezpečnost informačních technologií. Úspěšně jsem na této fakultě absolvoval bakalářské studium v oboru Počítačové sítě a komunikace. Pracuji také ve společnosti...