Mgr. Eliška Hluší

vedoucí oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně

O Eurece jsem se dozvídala postupně z prezentací Ing. Milana Hudečka, které byly uveřejňovány v časopisu Zora. Protože jsem od roku 1990 studovala na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze svůj druhý obor klavír, přemýšlela jsem o její koupi. Svou první absolventskou práci v oboru kytara na téma Život a dílo Hectora Vily Lobose jsem z brailleského písma diktovala několika našim vychovatelkám, které byly ochotné mi práci přepsat na kancelářském psacím stroji. Do čistopisu mi potom práci přepisovala tatínkova kolegyně, která tehdy pracovala na sekretariátu UP závody Velký Týnec, kde byl zaměstnán  jako bezpečnostní technik. Velmi jsem toužila svou druhou absolventskou práci na téma Hudební tradice ústavu, pozdější školy pro nevidomé v Brně si už psát zcela sama.

Po zakoupení Eureky a jejím zaškolení jsem svůj text byla schopna tehdy ve Slepeckém muzeu v _Brně na jehličkové tiskárně vytisknout a jednotlivé kapitoly předkládat ke korektuře mému vedoucímu absolventské práce Tomislavu Volkovi, který mi s jednotlivými formulacemi hodně pomohl. Bylo výborné, že čtyři kazety, které se s návodem pro obsluhu zařízení dodávaly, namluvil pro české uživatele PhDr. Rudolf Volejník, který svým pojetím vtiskl Eurece v českých zemích život.

Pro dokončení mé práce jsem si už s jednotlivými členěními jednak kapitol, ale i podkapitol i jejich odstavců poradila sama. V 90. Letech to byla pro mnoho nevidomých výborná pomůcka, která v sobě obsahovala poměrně mnoho funkcí. Snad nejvyužívanější byl textový editor, hudební editor, telefonní záznamník. Pro již pokročilejší se začaly pořádat i kurzy programování, které byly vyučovány už na tehdy základních i středních školách pro zrakově těžce postižené.

Navigace