Petr Řehák

programátor ve společnosti Adaptech

Svoji Eureku jsem dostal v době, kdy jsem měl po přijímacích zkouškách na střední školu a měl jsem ji tam používat jakožto zápisník. Naštěstí se očekávání vyplnilo a Eureka sloužila výborně. Tenkrát ale ještě nebyly takové možnosti získání příspěvků na pomůcky, nebo jsme alespoň o tom nevěděli, tak jsem Eureku dostal od rodičů za sponzorský dar, který mi vyjednali od jednoho podnikatele. Pak tento pán byl i u nás doma a se zájmem sledoval, jak dělám s Eurekou první krůčky. Opravdu jsem s ní moc neuměl, jen základy, které jsem pochytil ve škole, ale jak už to v tom věku bývá, dělal jsem, že umím víc, tak jsem zkoušel i funkce, o kterých jsem vůbec nic netušil.

K Eurece jsem měl i devítijehličkovou tiskárnu, tak jsem nejprve dělal takové věci jako přepis a tisk receptů pro mamku, to byl ale ten prvotní zájem rodičů, pak už jsem postupně s Eurekou dělal pro mě zajímavější věci, čímž jsem se od rodičů na dlouhé hodiny vzdaloval. I spoustu času na střední škole, ať na internátě nebo i ve vyučovacích hodinách, jsem trávil věcmi, které mě s Eurekou bavily, takže jsem střední školou proplul tak, jak to bylo nutné, naštěstí mi to, doufejme, přineslo jen to dobré.

Abych se ale vrátil k těm začátkům – určitě jsem se chtěl naučit programovat v BASICu, sice jsem měl pocit, že je to strašná věda, z referenční příručky jsem toho tenkrát spoustu nechápal, ale jakpak taky, když jsem ji četl od začátku do konce, sotva jsem uměl vypsat text na obrazovku. Chvíli sice trvalo, než jsem začal psát nějaké programy, které k něčemu jsou, ale psal jsem hodně, tak jsem se z toho i dost naučil. Také z jakýchsi výukových textů jsem se nakonec do BASICu zapracoval, tak jsem potom často vypisoval kód jiných programů a učil se z toho.

Snad ještě lepší ale bylo, když jsem se krátce po nástupu na střední školu setkal s člověkem, který právě chodil do posledního ročníku gymnázia, kde se mimojiné učili programování v Pascalu. Společně jsme přišli na to, že vlastně na Eurece mám také překladač Pascalu, sice některé věci tam nefungovaly, ale mnohé ano, takže mi po večerech diktoval programy, které ve škole psali a já je zkoušel a postupně i rozšiřoval. Také jsem začal chodit do Eureka klubu a přišel jsem k určitému množství povětšinou menších zdrojových textů v Pascalu, takže i z nich jsem se pak učil. Od té doby mě na Eurece Pascal pohltil daleko více než BASIC, i když ani na něj jsem nezanevřel.

Největší průlom ve znalostech ale určitě nastal s tím, jak se mi podařilo získat technický manuál k Eurece. Spousta mých známých nesnáší čtení manuálů, já jsem si ho nejspíš díky čtení tohoto manuálu osvojil natolik, že dnes čtu spoustu manuálů a nedělá mi to potíže. Tento manuál mi ale krom rozšířených znalostí interních mechanismů Eureky dal spoustu nových anglických slov, také jsem se naučil poslouchat angličtinu čtenou českým hlasovým výstupem. To je koneckonců způsob čtení anglických textů stále preferovaný mnohými lidmi naší generace, protože jsme dlouho nic jiného mít nemohli,  a to pak ani na PC, tam jsem těch anglických manuálů přečetl snad ještě mnohem více.

Abych se ale vrátil k Eurece, přestával jsem postupně ztrácet zábrany ve vstřebávání nových znalostí a kdyby byl manuál ještě podrobnější (a že své mezery má), znal bych Eureku a způsob její práce snad dokonale. Ani tak jsem si ale určitě na sebe v průběhu let nenaložil málo, když jsem i díky Z80 emulátorům v systému MS-DOS vstřebával instrukce procesorů příbuzných s procesorem Eureky a začal studovat fungování Eureky analýzou strojového kódu v její paměti EPROM. Pak jsem se pouštěl i do analýzy různých programů, např. se mi tak podařilo přimět programy DOSRead, DiskEdit a DFmt od firmy Califferon Technology, aby namísto na anglické Advanced English Eurece pracovaly na naší standardní Eurece. Tam už jsem se bez průzkumů EPROM Eureky neobešel, neboť tyto programy využívaly přímého přístupu k disketám, k čemuž jsem nikdy ani dokumentaci neviděl, tak jsem zčásti i pokusy a omyly tyto programy zprovoznil, ale snad díky podobnosti určitých částí strojového kódu těchto programů se strojovým kódem v EPROM to nebylo až tak nepřekonatelné.

V posledních letech už se, pravda, Eurece nevěnuji, stále ji ale vlastním a před cca 10 lety jsem s ní byl několikrát na výstavách Forever v Trenčíně a Bytefest v Praze, abych ukázal nadšencům osmibitových počítačů také jeden osmibitový počítač, který ještě neviděli a jak na svoji dobu byl nadčasový. Ani dnes mne ale neopouštějí záchvaty nostalgie a před několika týdny jsem si sehnal emulátor operačního systému CP/M, s nímž byla Eureka kompatibilní, do systému Windows i se zdrojovým kódem a pokoušel jsem se rozběhat na něm některé programy z Eureky (samozřejmě zatím jen ty, které nevyžadují zvláštní služby Eureky). Nevím, zda se dostanu s tímto projektem někam daleko, ale pokud čas dovolí, je snad určitá šance, alespoň mám plán, že bych zkusil v tomto emulátoru naprogramovat jakousi minimální abstrakční vrstvu, abych i přes nedostatečnou znalost přístupu k samotnému hardwaru Eureky mohl zprovoznit některé její vestavěné aplikace obsažené v EPROM a spustit si tak i v tomto emulátoru například hudební editor nebo jiné funkce Eureky, když ne emulátor Eureky úplný.

Navigace