RNDr. Hana Bubeníčková

ředitelka TyfloCentra Brno o.p.s.

Kdy přesně jsem se poprvé setkala s Eurekou, si již přesně nepamatuji, ale muselo to být někdy v roce 1991. Zato si přesně pamatuji, kdo mi ji poprvé ukázal a pak i půjčoval, abych se s ní seznámila, a kdo byl jejím velkým propagátorem, Josef Konečný. Již na začátku roku 1992 jsem zahajovala první kurz programování na Eurece a kurzy jsem pak vedla nejen v Brně, ale i v Olomouci a v Praze. Musela jsem se však nejprve naučit používat braillskou klávesnici a zejména se naučit Eurece rozumět. Její hlasový výstup byl ještě hodně vzdálený dnešním hlasovým syntézám, které již prakticky nerozeznáme od běžného lidského hlasu. Bez obrazovky a bez běžné klávesnice to byl skutečný zážitek, ale také dřina. Jen tak jsem mohla pochopit a tento způsob přípravy jsem pak aplikovala i při výuce obsluhy PC.

Právě možnost programování (programovací jazyk Basic) mě na Eurece asi nejvíce překvapila. Aplikace typu telefon, kalendář, diář, textový či hudební editor byly v této uživatelsky velmi přívětivé „osobní sekretářce“ nevidomého uživatele „očekávatelné“ uživatelské aplikace. Dosud používané pomůcky (slepecký psací stroj pro zápis hmatem čitelného textu nebo klasický psací stroj, na kterém uměli nevidomí „poslepu“ a bez možnosti kontroly napsat text, či diktafon pro záznam mluvených informací) mohli nevidomí odložit a informace mít pohodlně pohromadě. I možnost se napojit na vzdálené servery pomocí vestavěného modemu a tzv. „bíbíesky“ (BBS = bulletin board system – elektronické uložiště dokumentů) se dal v takové pomůcce pochopit.

Ale programování? Nástroj pro vytváření vlastních aplikací? Moc jsem si neuměla představit nevidomého programátora, jak může získat přehled o sestavovaném programu a hledat chyby v syntaxi a sémantice a odlaďovat program, aby pak „dělal“ to, co chceme. V té době jsem pracovala jako programátorka, a tak se Eureka stala výzvou tento svůj mylný pohled na nemožnost programovat „po slepu“ poněkud poopravit. Pamatuji si, jak nevěřícně mí kolegové v práci brali mé povídání o počítači pro nevidomé a že je učím programovat. Před 30 lety si to skutečně málokdo uměl představit. Dnes nikoho moc neudivuje, že nevidomí pracují s internetem, posílají maily nebo mají dotykové mobily, které jim kromě komunikace pomáhají např. s navigací.

Eureka tak způsobila v mém životě zásadní obrat, kdy jsem opustila teplé místečko programátorky a začala se věnovat odborné pomoci nevidomým. Prioritou byla dostupnost Eureky a později standardních počítačů, vybavených hlasovým výstupem, aby se s těmito technickými vymoženostmi seznámilo co nejvíce nevidomých uživatelů a umělo je nejen obsluhovat, ale i co nejvíce využívat.

Pokud za významný přelom v dějinách slepeckého hnutí je považováno sestavení slepeckého hmatového písma Louisem Braillem, které otevřelo nevidomým především možnost vzdělávání, pak zpřístupnění výpočetní techniky považuji za neméně významný přelom pro začlenění nevidomých do běžné společnosti, neboť jim otevřel svět informací. Eureka byla u nás prvním skutečně masově využívaným multifunkčním zařízením, které nebývale zvedlo zájem nevidomých o získávání informací touto cestou. Velkou zásluhu na rozšíření Eureky u nás měl především její autor a brněnský rodák, Milan Hudeček, který žije v Austrálii a na svou původní vlast nezapomněl. Čeština byla jistě jeden z prvních jazyků vedle angličtiny, kterým Eureka mluvila.

A tak jsem se v roce 1994 dostala do skvělé společnosti lidí, kterým šlo o totéž. Prosadit, aby pomůcky na bázi PC byly dostupné jako kompenzační pomůcky, vytvořit služby, které by za pomoci PC nevidomí mohli využívat (digitalizace textů, knihovna digitalizovaných dokumentů – učebnic, knih, časopisů a jiných zdrojů informací, přístupnost webových stránek a aplikací), pomáhat každému nevidomému vybírat to nejoptimálnější řešení kompenzační pomůcky a především učit a vzdělávat, aby využití potenciálu těchto pomůcek bylo co nejvyšší. Přestože běžné počítače s hlasovým výstupem brzy Eureku porážely, Eureka byla první a jedinečná a celý proces „dobývání světa informací“ nastartovala.

Po 10 letech od prvního setkání s Eurekou jsem se chopila jiné příležitosti a z pozice ředitelky a finanční manažerky stále sleduji úžasný a rychlý pokrok ve vývoji všech těch technických vymožeností, které nevidomí dnes mohou využívat. Bylo mi ctí u těchto začátků být.

Navigace